Vzdorování hrozbám skrze tanec, příběhy a vyprávění. Bazaar Festival začíná.

Co je hrozbami pro dnešní společnost? Jakými dlouhodobými problémy a otázkami se zabýváme? Evropou, a potažmo celým světem, hýbe nejen válečný konflikt, ale i další politicko-společenské problémy. Dlouhé roky diskutujeme o klimatické krizi a stavu naší krajiny, každý rok více a více intenzivněji. Debata se neodehrává jen v politických kruzích, ale také kultura výrazně zasahuje do podoby světa a společnosti. Jak na tyto otázky reagují progresivní a nekonvenční umělci ze střední a východní Evropy? Pražský divadelní a taneční Bazaar Festival představí takové tvůrce v rámci svého 8. ročníku, který právě začíná a potrvá až do neděle, 27. března.

Bazaar Festival a jeho umělci nehledají jasně dané odpovědi. Naopak, otevírají další témata, přináší nové úhly pohledu a vyzývají k diskuzi. Otevírají příběhy, interagují s diváky, pokládají otázky a prostřednictvím tance, pohybu nebo vyprávění vyzývají k akci nejen ty, se kterými sdílí jeviště, ale stejnou měrou všechny, kteří jejich představení sledují.

Sergiu Matis, choreograf a tanečník rumunského původu, otevře dveře světu, kde se střetává věda s mýty. Prostřednictvím  zvuků 21 druhů vyhynulých ptáků nechává prožívat každého z nás pocit smutku ze ztrát, které zažíváme a které teprve přijdou. Ale právě možnost sdílení tohoto pocitu nás může posunout dál a stmelit. Unikátní taneční i divadelní projekt, který na jevišti propojuje generace i národnosti. Extinction Room (Hopeless.) otevírá letošní festival 24. března v PONCI.

The Opium Clippers, inscenace založena výhradně na vyprávění příběhu a intimní atmosféře, pozve své diváky k čajovému rituálu. Slovinka Neja Tomšič vypráví a skrze ilustrace na čajových hrnečkách a konvičkách transformuje divákův zážitek v umělecky mnohovrstevnatou událost. Drobné malby s sebou nesou velké příběhy 18. a 19. století. Stejně jako se setkává čaj s opiem, setkává se divák s historií. Stačí se jen posadit, zúžit zorničky, naslouchat křehkému hlasu porcelánu a nechat se provést čajovým obřadem.

Příznivci současného tance by neměli zmeškat sobotní Old Pond maďarské choreografky a tanečnice Zsuzsy Rózsavölgyi, která na festivalu není poprvé. Kritik Csaba Králl výstižně napsal: “Captain Cousteau v ženském těle – objevuje a nechává nás objevovat. Její imaginace zahrnuje všechno, co může být přeneseno z žijící, bujné přírody do organického kulturního pohybu. Celý evoluční řetězec je zde zobrazen a rozpracován”.

Srdcem celého festivalu nepřestává být jeho Sobotní Bazaar, kde jsou diváci svědky právě vznikajících děl a následnou diskuzí s umělci se mohou stát součástí tohoto tvůrčího procesu. Proč vůbec Bazaar Festival vznikl? Protože je místem hlučných debat a dialogu, místem výměn a ne nákupů, místem neřízeného tržiště myšlenek, nápadů, barev a vůní z nejrůznějších koutů Evropy. Sobotní Bazaar je samotnou esencí tohoto konceptu.

Festival v neděli uzavře nejen výprava za opiem Neji Tomšič, ale také work-in-progress. Tvůrkyně Under the Surface první fázi projektu představily loni v rámci Sobotního Bazaaru. Letos můžete zhlédnout, kam se práce Kateřiny Szymanski a Nataschy Noack posunula a společně otevřít jedno z nejaktuálnějších témat, které (nejen) Česká republika řeší: povrchové uhelné doly a s tím spojená otázka, zdali jsme ochotni vzdát se civilizačních výhod ve prospěch naší planety.

Vítejte zpět na jarním Bazaaru, jehož dveře jsou otevřené k setkávání, diskutování, výměně názorů i zhlédnutí pozoruhodných děl středoevropských tvůrců.